Linoryt přitahoval některá z nejvýznamnějších jmen moderního umění. Od raných německých expresionistů, kteří vytesali první linoryty na přelomu dvacátého století, až po Pabla Picassa, jenž tuto techniku proměnil v prostředek pro odvážné, vícebarevné tisky - seznam slavných umělců linorytu přesahuje kontinenty, hnutí i celé století dějin grafiky. Tento průvodce představuje nejvlivnější umělce lino tisku v historii, s krátkými životopisy a díly, která definovala jejich přístup k tomuto médiu.
Co přitahovalo tyto umělce k linorytu? Odpověď bývá téměř vždy stejná: přímočarost. Řez nelze vzít zpět. Obraz musí být plánován zrcadlově. Výsledek má při tisku bezprostřednost a grafickou sílu, které se jen málokterá jiná tisková technika vyrovná. Jsou to právě tito umělci, kteří tuto kvalitu chápali nejlépe - a jejichž práce dál inspiruje tiskaře dodnes.
Erich Heckel - první linoryt
Erich Heckel (1883-1970) zaujímá jedinečné místo v dějinách grafiky: je mu připisováno zhotovení prvního známého linorytu v roce 1903. Jako zakládající člen německé expresionistické skupiny Die Brücke (Most), spoluzaložené v Drážďanech v roce 1905 spolu s Ernstem Ludwigem Kirchnerem, Fritzem Bleylm a Karlem Schmidtem-Rottluffem, využíval Heckel grafiku jako primární prostředek pro vyjádření surových emocí spíše než pro věrné zobrazení světa.
Die Brücke přijímala reliéfní tisk pro jeho syrovost. Dřevoryty a linoryty umožňovaly skupině vytvářet odvážné, zkreslené obrazy, které upřednostňovaly psychologickou intenzitu před anatomickou přesností. Hecklovy tisky z let 1900-1910 patří k definujícím dokumentům německého expresionismu a jeho průkopnická role v rozvoji linorytu postavila toto médium do středu jednoho z nejvýznamnějších uměleckých hnutí raného dvacátého století.
Po první světové válce se Hecklova tvorba stala tišší a lyričtější, ale jeho oddanost grafice zůstala po celou dlouhou kariéru neměnná. Jeho první linoryt předcházel rozšíření techniky do škol a ateliérů po celé Evropě - rozšíření, které by během jedné generace přitáhlo umělce takového formátu jako Picasso, Matisse a Kandinsky.
M. C. Escher - nekonečné světy na papíře
Maurits Cornelis Escher (1898-1972) je jedním z nejznámějších grafiků dvacátého století, proslulých po celém světě svými matematicky inspirovanými tisky nemožných architektur, proměňujících teselací a nekonečných schodišť. Jeho vztah k linorytu začal záhy: v sedmnácti letech vyřezal linorytový portrét svého otce - považovaný za jeho první výrazné grafické dílo - než odešel studovat na Školu architektury a užitého umění v Haarlem.
Přestože se Escher proslavil více svými dřevoryty a litografiemi, vrátil se k linorytu u jednoho ze svých nejobdivovanějších pozdních děl: Zvlněný povrch (Rippled Surface) (1950), tištěného ze dvou desek - jedné pro klidný, odrážený obloha a druhé pro kruhové vlnky šířící se po vodní hladině. Tisk ukazuje schopnost média pro precizní tónovou gradaci při práci s výjimečnou zručností a trpělivostí.
Escher byl členem grafické společnosti De Grafische v Haagu, kde pracoval vedle Gerda Arntze a dalších nizozemských grafiků. Muzeum věnované jeho dílu - Escher in The Palace v Haagu - zůstává jedním z nejnavštěvovanějších grafických muzeí v Evropě.
Pablo Picasso - mistr redukčního linorytu
Pablo Picasso (1881-1973) nepotřebuje představení jako malíř, ale jeho přínos linorytu je méně známý - a neméně významný. Při práci ve Vallauris na jihu Francie v pozdních 50. a 60. letech 20. století se Picasso fascinoval technikou redukčního linorytu - metodou, při níž je jediná deska postupně řezána a tištěna ve více barvách, přičemž každá vrstva je zničena při přidávání další, takže edici nelze znovu vytisknout.
Redukční proces oslovil Picassa ze stejného důvodu, proč vyžaduje odvahu od každého tiskaře, který ho používá: jakmile je vrstva vyřezána, předchozí stav je pryč. Tisk musí být plánován od výsledného obrazu pozpátku. Jeho redukční linoryty - včetně Bacchanalie s kozou (Bacchanal with Goat) (1962) - jsou živá, složitá, vícevrstvá díla, která proměnila to, čeho může linoryt dosáhnout z hlediska hloubky barev a kompozičního bohatství.
Přestože se diskutuje o tom, zda Picasso redukční techniku sám vynalezl, jeho práce ji přinesla mezinárodní pozornost a umělcům po celém světě ukázala, že linoryt je médium hodné těch nejambicióznějších grafických záměrů.
Henri Matisse - linie, světlo a tištěná stránka
Henri Matisse (1869-1954) je nejznámější jako malíř radostných barev, ale jeho grafická tvorba - zejména linoryty ze 40. let - odhaluje umělce stejně ovládajícího černou a bílou. Matisse vytvářel linoryty především jako knižní ilustrace, nejvýznamněji pro Pasiphaé: Chant de Minos (Les Crétois) (vydáno 1944), svazek obsahující 51 linorytů, které patří k nejelegantnějším dílům v celé historii tohoto média.
Matissův přístup k linorytu byl typicky přímý: kreslil rydlem spíše než přenášel přípravnou kresbu na desku, což nástroji umožňovalo spontánně generovat obraz. Výsledné linie mají plynnost a sebejistotu odrážející desetiletí kresebného mistrovství. Jeho tisk Dors, Dormeuse aux Longs Cils (Varianta IV) (1944) - spící postava redukovaná na základní křivku jediné nepřerušené linie - je jedním z nejklidnějších tisků celého kánonu grafiky dvacátého století.
Zatímco jiní umělci využívali přirozenou tendenci linorytu k odvážným, hranatým liniím, Matisse nacházel v technice, spojované spíše s grafickou silou než s lyrickým půvabem, měkkost a plynnost.
Wassily Kandinsky - abstraktní linie na linoleu
Wassily Kandinsky (1866-1944) je uznáván jako jeden ze zakladatelů abstraktního umění a jeho linorytová tvorba je ranou kapitolou této cesty. Due Ragazze (Dvě dívky) (1907) - vytvořený jen několik let před Kandinského rozhodujícím přechodem k čisté abstrakci - ukazuje umělce, který se již odklání od reprezentativního zobrazení směrem k vizuálnímu jazyku barev, linií a rytmu.
Due Ragazze byl vytvořen za použití několika barevných bloků, čímž vznikl plochý, dekorativní povrch s vzorovanou, ornamentální kvalitou typickou pro Kandinského mnichovské období. Obraz - dvě stylizované ženské postavy na pozadí bohatě barevné plochy - odráží vliv japonského dřevotisku a designu Jugendstil. Rytmičnost povrchu neomylně poukazuje na barevná a kompoziční díla, která Kandinský rozvíjel v pozdějších letech na Bauhausu.
Kandinského angažmá s linorytem bylo relativně krátké, ale produktivní. Jeho linoryty jsou cennými ranými dokumenty okamžiku, kdy abstraktní umění rozvíjelo svůj první vizuální jazyk - jazyk, který zcela změnil kurz malířství dvacátého století.
Sybil Andrews - rychlost, práce a moderní tělo
Sybil Andrews (1898-1992) vytvořila některé z nejdynamičtějších linorytů v celé historii tohoto média. Při práci v Londýně v 20. a 30. letech ve Škole moderního umění Grosvenor pod vedením Clauda Flighta Andrews rozvinula styl zakořeněný ve futurismu a vorticitismu - zachycující pocit rychlosti, úsilí a pohybu v tisky dělníků, cyklistů, veslařů a atletů.
Její tisk Závody (Racing) (1934) je považován za jeden z nejlepších britských linorytů meziválečného období: cyklisti se naklánějí do zatáčky v extrémním úhlu, jejich postavy jsou abstrahovány do opakujících se, rytmických diagonál, které sdělují rychlost stejně jako fyzickou formu. Přirozená tendence linorytu ke zjednodušeným, splošteným tvarům dokonale vyhovovala Andrewsově námětu - žádné jiné médium nedokázalo vyjádřit energii moderního sportu a průmyslové práce bezprostředněji.
Andrews emigrovala do Kanady v roce 1947 a usadila se v Britské Kolumbii, kde tiskla až do pozdního věku. Její díla jsou uložena ve významných sbírkách včetně galerie Tate v Londýně a Muzea Glenbow v Calgary.
Elizabeth Catlett - linoryt jako sociální svědectví
Elizabeth Catlett (1915-2012) používala linoryt jako formu svědectví. Afroamerická sochařka a grafička, která prožila velkou část svého dospělého života v Mexiku, vytvářela tisky dokumentující životy černých žen v Americe a Mexiku s přímočarostí a důstojností, které situovaly její dílo na průsečík umění, rasy a občanských práv.
Její linoryt Sharecropper (Polař) (1952) - detailní portrét černé ženy v slamáku, s klidnou a vyvětralou tváří - je jedním z nejrozšířenějších obrazů v americké grafice. Catlett studovala u Granta Wooda v Iowě a později v Taller de Gráfica Popular v Mexico City, uměleckém kolektivu využívajícím tisk jako nástroj politické komunikace. Její technika byla přesná a nesmlouvavá: tváře na jejích tiscích jsou vždy individualizované, nikdy generické.
Catlett věřila, že umění by mělo sloužit komunitě, kterou zobrazuje, a její linoryty byly oceněny tak, aby byly dostupné. Své dílo popisovala jako vytvářené nejprve pro černé lidi, a teprve pak pro všechny. Její tisky jsou uloženy v Muzeu moderního umění (MoMA) v New Yorku a v Kongresové knihovně ve Washingtonu D.C.
Edward Bawden - britský ilustrátor
Edward Bawden (1903-1989) byl jedním z nejvšestrannějších britských grafiků: malíř, ilustrátor, návrhář tapet a tiskař, jehož práce se pohybovala mezi výtvarným uměním a komerčním využitím s neobvyklou lehkostí. Vycvičen na Královské vysoké škole umění vedle Erica Raviliousa, Bawden rozvinul charakteristický grafický styl vyznačující se přesným pozorováním, suchým humorem a trvalým zájmem o architektonická a urbánní témata.
Jeho linoryty Londýna - včetně Nádraží Liverpool Street (Liverpool Street Station) (1961), hustě osídlené kompozice postav, sloupů a viktoriánského kování - ukazují schopnost linorytu pro dokumentární přesnost v rukou umělce s okem kreslíře a instinktem grafického designéra pro stránku. Bawdenova práce byla hojně rozmnožována v polovině století: jeho návrhy se objevovaly na plakátech London Transport, obálkách knih Penguin, látkách a reklamních kampaních.
Bawdenova kombinace obchodní bystrozrakosti a skutečné umělecké přísnosti z něj udělala vlivnou postavu britské grafiky. Jeho linoryty byly vystaveny ve Victoria and Albert Museum a jeho dílo zůstává referenčním bodem pro grafické umělce zajímající se o průnik ilustrace a výtvarné grafiky.
Margaret Preston - australský modernismus v linorytu
Margaret Preston (1875-1963) byla nejvýznamnější grafičkou australského umění první poloviny dvacátého století. Neúnavná zastánkyně australské vizuální identity zakořeněné ve vlastní flóře, fauně a domorodých uměleckých formách země, Preston využívala linoryt k tomu, aby jejím modernistickým návrhům dodala grafickou sílu, o níž věřila, že ji australské umění potřebuje, aby se odlišilo od svých evropských zdrojů.
Její linoryt Západoaustralská banksia (West Australian Banksia) (1929) je reprezentativní pro její přístup: australská domorodá rostlina redukovaná na své základní tvary, zjednodušená a splošená do odvážných ploch černé a bílé, které nesou vliv japonské dřevotiskové grafiky a dekorativního modernismu dané doby. Preston byla vášnivou sběratelkou japonských tisků a v ploché, vzorované kvalitě dřevorytu a linorytu viděla přirozené prostředky pro vizuální jazyk, který rozvíjela.
Prestonina práce byla vystavena v Austrálii a Británii v 20. a 30. letech a její obhajoba výrazného australského modernismu z ní udělala vlivnou postavu. Její linoryty jsou uloženy v Národní galerii Austrálie a státních galeriích po celé zemi.
Vyzkoušejte linoryt sami
Umělci v tomto průvodci pracovali v různých staletích, na různých kontinentech a v různých hnutích, ale každý z nich nacházel v linorytu médium mimořádné přímočarosti a výrazové síly. Technika, kterou Erich Heckel průkopnicky zavedl v roce 1903 a kterou Picasso, Matisse i Kandinsky každý svým způsobem prozkoumali, je dnes stejně živá jako na začátku dvacátého století.
Pokud Vás jejich dílo inspirovalo k tomu, abyste si linoryt vyzkoušeli sami, správné vybavení hraje klíčovou roli. Linorytový tiskařský lis Ritualis Press je navržen pro tiskaře, kteří chtějí přesnost, stabilitu a trvanlivost. Je dostupný ve velikostech A5, A4 a A3 a zahrnuje laserově gravírované registrační linky, dvě páky a nastavitelný náklon. Pro více informací o historii média, které spojuje všechny tyto umělce, přečtěte si náš průvodce historií linorytu a jeho umělců.
8 důvodů, proč si vybrat tiskařský lis Ritualis Press