Mezzotinta je hlubotisková technika proslulá bohatými, sametovými tóny. Zatímco většina hlubotiskových metod buduje obraz z linií, mezzotinta pracuje v plynulém tónu a zvládne nejhlubší černě, nejjemnější šedi i zářivá světla, téměř jako fotografie nebo tónová malba. Název pochází z italského mezzo-tinto, tedy „půltón“, a byla to první grafická metoda, která dokázala vytvořit skutečné půltóny bez šrafování nebo bodů.
Práce od tmavé ke světlé
Myšlenka, která dělá mezzotintu jedinečnou, je, že pracuje od tmavé ke světlé. Celý povrch desky se nejprve po celé ploše zdrsní tak, že kdyby se hned naválil a vytiskl, vyšel by jako sytá, sametová čerň. Umělec pak obraz netvoří přidáváním tmy jako při kresbě, ale jejím ubíráním: vyhlazuje a leští zdrsněný povrch, aby tato místa držela méně barvy a tiskla světleji. Čím víc je plocha vyhlazená, tím světleji tiskne, a zcela vyleštěné místo vytiskne čistě bílý papír. V podstatě umělec vykresluje světlo z temnoty.
Jak mezzotinta vzniká
- Zdrsněte celý povrch měděné desky kolébátkem, zahnutým ocelovým nástrojem s mnoha zoubky, a kolébejte jím po desce sem a tam do všech směrů, dokud nenese hustý, rovnoměrný grátek.
- Pracujte obraz od tmavé ke světlé a tam, kde chcete světlejší tóny, grátek vyhlazujte a seškrabávejte škrabkou a hladítkem; pro jasná světla vyleštěte úplně.
- Hotovou desku naválejte barvou a setřete povrch dočista, aby barva zůstala jen ve zdrsněných prohlubních, přesně jako u každého hlubotisku.
- Protáhněte desku s navlhčeným papírem válcovým lisem pod vysokým tlakem, aby se barva vytáhla a obraz přenesl.
Protože je grátek mělký a jemný, pod lisem se rychle opotřebuje, takže z každé desky lze stáhnout jen omezený počet kvalitních otisků.
Stručná historie
Mezzotintu vynalezl Ludwig von Siegen, německý voják a umělec amatér, který nejstarší známý příklad vytvořil roku 1642. Princ Ruprecht Falcký je spojován s vývojem kolébátka a s přenesením techniky do Anglie, která se stala velkým střediskem tohoto řemesla. V osmnáctém století byla mezzotinta hlavním způsobem, jak reprodukovat obrazy a portréty, natolik, že se jí ve Francii prostě říkalo la manière anglaise, „anglický způsob“. Jacob Christoph Le Blon vytvářel rané barevné mezzotinty od roku 1739, s použitím samostatné desky pro každou barvu. Technika později upadla, protože kolébání desky rukou je nesmírně pracné, ale koncem dvacátého století byla oživena, čemuž pomohla kniha Carol Waxové z roku 1990, a udržovali ji při životě umělci jako Yozo Hamaguchi. Více o grafikech, kteří tyto metody utvářeli, si můžete přečíst v našem článku.
Mezzotinta a reliéfní tisk
Mezzotinta patří k nejnáročnějším technikám v celé grafice: příprava jediné desky může zabrat mnoho hodin kolébání, vyžaduje specializované nástroje a těžký válcový lis a provozuje se téměř vždy ve specializovaném ateliéru. V Ritualis Press se soustředíme na mnohem přívětivější reliéfní tisk, který k začátku vyžaduje málo vybavení a žádný lis. Pokud vás grafika láká, linoryt a dřevořez jsou nejsnazší místa, kde začít. Náš návod pro začátečníky krok za krokem vás nastartuje a slovníček vysvětlí každý další pojem, na který narazíte.