Lept je jedna z nejvýraznějších a nejoblíbenějších technik grafiky, klasická podoba hlubotisku, která pracuje s kyselinou. Místo aby umělec ryl linie do kovové desky ručně, nechá řezání na kyselině. Deska se pokryje krytem odolným vůči kyselině; umělec do něj kreslí jemnou jehlou a obnažuje holý kov; a deska se pak ponoří do kyseliny, která obnažené linie vyleptá do kovu. Protože kreslení skrz měkký kryt je stejně volné a přirozené jako skicování perem, lept zachytí uvolněnou, živou linku, jaká se jinak dosahuje těžko.
Jak lept vzniká
- Pokryjte kovovou desku, obvykle měděnou, tenkým voskovým krytem odolným vůči kyselině.
- Nakreslete obraz skrz kryt rycí jehlou a vyškrábejte kryt tak, aby se obnažil holý kov všude, kde má linie tisknout.
- Ponořte desku do lázně kyseliny, tzv. mořidla, které se zařezává do obnaženého kovu. Čím déle deska zůstane, tím hlubší linie a tím tmavěji tiskne.
- Tóny řiďte vykrýváním: přemalujte krytem linie, které jsou už dost hluboké, a zbytek nechte leptat dál, takže některé linie zůstanou světlé a jiné ztmavnou.
- Kryt očistěte, desku naválejte barvou a setřete povrch tak, aby barva zůstala jen ve vyleptaných liniích, a vytiskněte na vlhký papír válcovým lisem, přesně jako u každého hlubotisku.
Lept a mědiryt
Lept se často plete s mědirytem, svým starším příbuzným z rodiny hlubotisku, ale vznikají velmi odlišně. U mědirytu umělec oře každou linii přímo do kovu ostrým nástrojem zvaným rylec, což chce velkou sílu a zručnost. U leptu se linie kreslí bez námahy skrz měkký kryt a vyřeže je místo toho kyselina. Právě ta svoboda je důvodem, proč se lept stal tak oblíbeným: otevřel hlubotisk každému, kdo umí kreslit, a obě techniky se často kombinují na jedné desce.
Stručná historie
Lept vyrostl z dílen platnéřů a zlatníků, kteří odedávna zdobili kov tak, že do něj kyselinou vyleptávali vzory. Prvním umělcem, jemuž se obvykle připisuje, že z toho udělal grafickou metodu, je Daniel Hopfer z Augsburgu (asi 1470 až 1536), který leptal do železných desek na počátku 16. století. Albrecht Dürer vytvořil nejstarší datovaný lept roku 1515, brzy se však vrátil k mědirytu. Na počátku sedmnáctého století zdokonalil Jacques Callot (1592 až 1635) tvrdší kryt, který umožnil mnohem jemnější detail, a to století se stalo zlatým věkem leptu, korunovaným Rembrandtem, dodnes považovaným za nejvyššího mistra leptu. Pozdější mistři jako Goya, Whistler a Picasso médium udržovali při životě a dnešní grafici často používají bezpečnější kyseliny, jako je chlorid železitý. Více o grafikech, kteří tyto metody utvářeli, si můžete přečíst v našem článku.
Lept a reliéfní tisk
Lept je úžasná, ale na vybavení náročná technika: vyžaduje kovovou desku, kryty a kyseliny a těžký hlubotiskový lis, takže se obvykle provozuje ve specializované dílně s dobrým větráním. V Ritualis Press se soustředíme na mnohem přívětivější reliéfní tisk, který k začátku vyžaduje málo vybavení a žádnou kyselinu. Pokud vás grafika láká, linoryt a dřevořez jsou nejsnazší místa, kde začít. Náš návod pro začátečníky krok za krokem vás nastartuje a slovníček vysvětlí každý další pojem, na který narazíte.